Petr Janásek - Selcal

SelCal - identifikace letadla jeho znělkou

Kdo někdy sledoval fonický SSB provoz na krátkovlnných leteckých frekvencích, například pro přelety Atlantiku nebo pozemní stanice Shanwick, Santa Maria nebo Gander, určitě zaslechl před nebo po ukončení fonické relace melodickou "znělku" složenou z několika tónů. Je to použití idetifikačního systému SelCal (Selektive Calling) uvedeného do provozu v roce 1985 pro 2970 kódových značek letadel v praxi. Jak vlastně celý systém funguje? Poměrně jednoduše (zdánlivě).

Volá-li pozemní stanice určitý letoun na některé z přidělených frekvencí, platí tento kmitočet pro trasu a ne samotné letadlo (viz úmluva MWARA). Proto tatáž frekvence platí pro více letounů na téže trase najednou, ale je zbytečné a matoucí, aby všichni sledovali všechny zprávy. Tedy i ty jichž se to netýká a zbytečně by se tak odváděla pozornost, již tak značně zaměstnané, posádky.

Proto má každý letoun přidělenu čtyřpísmennou značku, kterou vyšle pozemní stanice a v kokpitu příslušného letadla se rozsvítí kontrolka (otevře se šumová brána přijímače) a upozorní posádku, že s ní bude stanice korespondovat. Ostatní letouny tak nejsou rušeny.

Tónová výzva se skládá vždy ze dvou dvojic tónů, kdy každému tónu odpovídá NF signál:

A = 312,6 Hz B = 346,7 Hz C = 384,6 Hz D = 426,6 Hz E = 473,2 Hz F = 524,8 Hz

G = 482,1 Hz H = 645,7 Hz J = 716,7 Hz K = 794,3 Hz L = 881,0 Hz M = 977,2 Hz

P = 1083,7 Hz Q = 1201,8 Hz R = 1332,8 Hz S = 1478,1 Hz

Má-li tedy například letoun B 737 identifikační značky N373AA přidělenu SelCal značku APJQ, vyšle pozemní stanice při jeho volání na VF kmitočtu provozem USB krátce za sebou čtyři tóny o NF frekvencích: 312,6; 1083,7; 716,7 a 1201,8 Hz.

Kontakt v otevřené řeči (angličtině) má ustálené schéma a s pomocí pár přeložených a naučených výrazů a číslovek, jim za krátký čas pozorování porozumí i ti, co anglický jazyk moc neovládají.

Poziční hlášení letadla začíná jménem volaného kontrolního stanoviště (např. Shanwick), poté následuje vlastní volací znak (Callsign), což je zpravidla číslo letu. Například " AMERICA 117" znamená let 117 společnosti American Airlines.

Hlášení pokračuje oznámením aktuální zeměpisné pozice pro daný čas, například " 5 - 4 North 3 - 5 West 1-3-2-5" znamená, že ve 13.25 se letoun nachází na 54 stupních severní šířky a 35 stupních západní délky.

Následuje předpokládaná pozice ve 14.15 pro t.zv. ESTIMATE bod, 5-6 North 40 West 1-4-1-5. Občas se ozve hlášení příští polohy bez udání času avšak s údajem pevného bodu např. DOLIP. Letovou výšku udává hlášení například "FLIGHTLEVEL 350" což znamená výšku 350 x 10 ve stopách tedy asi 10 000 m. "FUELREMAINING" značí zbývající množství paliva.

Povětrnostní hlášení na trase se skládá z teploty vzduchu "TEMPERATURE", směru a rychlosti větru v udávané výšce.

Frekvence na nichž můžeme sledovat letecký provoz se liší podle toho, který směr nás zajímá. Transatlantické lety MWARA/NAT-A lze poslouchat na kmitočtech 3016, 5598, 8906, 13308 a 17946 kHz, lety přes Afriku nejlépe na hojně užívané frekvenci 11300 kHz ve dne, popřípadě 8903 kHz v noci. Vyčerpávající přehled tras a používaných frekvencí je uveden na internetové adrese http://patriot.net/`jetset/master.html.

Zájemci o dekódování signálů systému SelCal mají k dispozici program AIR NAV Selcal Decoder Ver. 1.1 na internetové adrese: http://www.airnavsystems.com. Software pracuje pomocí zvukové karty a po instalaci na první pokus. Demo verze je zdarma, plná verze (1,0 MB) stojí značných 39,95 $ . Ale i s demoverzí s časovým omezením na 15 dní lze dobře "podnikat" na poli sledování letadel.

Poznámka - na ilustračních obrázcích je zachycen program ve spolupráci s programem RxWings (popsán již dříve), pro snadnější výběr leteckých kmitočtů.