Digitální provozy


Začínáme s digitálními provozy

Již delší dobu se vedou pochmurné až pohřební diskuze o tom, že nastává soumrak zlatých časů provozu na krátkých vlnách. Důvodem je zánik mnohých rozhlasových stanic, vysílačů pobřežních služeb, majáků a dalších, dříve běžných, vysílačů, čímž se naše záliba stává ohroženým druhem zábavy. Na druhé straně ale raketovým nástupem vznikají jiné, velmi zajímavé možnosti příjmu a to především díky pronikání digitální techniky i na KV. Pro práci s digitálními módy jsou zapotřebí technické prostředky a programové vybavení. Základní přehled o tom co lze asi na KV ohledně digitálních provozů najít či provozovat, byl uveden již v článku Rádio a počítač. Dnes pojednáme o dalších, již konkrétnějších, krocích jak začít.

 

Jako přijímač může posloužit již i jednoduché rádio s možností provozu SSB, které má alespoň konektor pro připojení sluchátek nebo externího reproduktoru, odkud budeme odebírat NF signál k dalšímu zpracování v PC, například známá ATS 803A nebo její následník ATS 905..  Přijímač by měl mít digitální stupnici s rozlišením alespoň na 1 kHz a "umět" provoz SSB.  U digitálního provozu totiž platí, že čím lepší přijímač použijeme, tím větší komfort obsluhy a dalších užitečných funkcí máme k dispozici. Vybavenější přijímač má již například výstup (označený AUX) s konstantně nastavitelnou úrovní signálu, nezávislou na zvolené hlasitosti. U některých je dokonce k dispozici tak zvaný výstup z diskriminátoru, bez něhož některé programy nefungují. Zvláštní kapitolou jsou speciální přijímače typu černá skříňka, které se připojí k PC nebo jako karta zasunou do PC. Dalším kritériem pro výběr přijímače je rozsah kmitočtů, na kterých chceme pracovat. Stanice vysílající v některém digitálním provozu najdeme na mnoha frekvencích a to již od velmi dlouhých vln (ponorky a jejich základny, majáky) přes KV (letecký a lodní provoz) až po velmi krátké (retranslace, satelity).



Přijímaným kmitočtům musí proto odpovídat i příslušná anténa. Pro rozsah VLF až KV je nejvhodnější pro začátek (ale naprosto vyhoví i později) neladěný dipól (podle obrázku). Jeden drát (úplně jednoduše) připojíme přímo na prostřední vodič kabelu a druhý na jeho stínění. Oba prvky mohou být různě dlouhé (od 5 klidně do 50 m, i delší) a dokonce natažené do různých směrů, pootočených o libovolný úhel. Anténa tak bude univerzální a "všesměrová".  Anténní puristé asi budou namítat, že není použit impedanční transformátor, ale v běžném provozu žádný rozdíl nenajdete. Pozor jenom na důkladné mechanické přichycení kabelu  na destičce a zajištění konce koaxiálu proti vniknutí vlhkosti nebo vody, nejlépe zalitím silikonem. Pokud tak neučiníme, můžeme s jistotou za pár měsíců koaxiál vyhodit. Koaxiál stačí i levný televizní o impedancí 75 W. 


Určitě se časem přesvědčíte, že i přes tak jednoduchou a levnou konstrukci, dává tato anténa pozoruhodně dobré výsledky.  Autor sám ji používá mnoho let i jako referenční typ,  pro porovnávání s jinými anténami. Pro kmitočty nad 30 MHz použijeme jednoduše nějakou širokopásmovou diskonu podobně jako na obrázku. Samozřejmě, jakoukoli anténu se snažíme instalovat podle známých základních pravidel, t.j. co nejvýše a co možná nejdál od zdrojů rušení. Později, až se specializujeme na nějaké pásmo nebo druh provozu, můžeme antény vylepšovat, použít úzkopásmové atd.

Ještě jedna poznámka, kvůli vyzařování určité hladiny rušivého spektra každým počítačem, vždy se snažíme připojit anténu k přijímači výhradně pomocí koaxiálu a navíc s pečlivě namontovaným konektorem.


Dalším důležitým komponentem, bez kterého se u digitálních módů neobejdeme, je počítač. I zde platí co jsme předeslali již u přijímačů. Čím výkonnější, tím lepší. Bohužel, počítač znamená značný výdaj, který na začátek lze eliminovat tím, že si jej nejprve například vypůjčíme. Pokud máme štěstí a dokonce máme možnost volby, potom raději sáhneme po notebooku než po klasickém  PC. Běžný počítač totiž téměř vždy znamená větší zdroj nežádoucího vysokofrekvenčního smogu, který ruší žádané signály (viz odstavec o připojení antény). Systémové vybavení PC záleží na jednotlivých programech, u kterých jejich autoři většinou udávají minimální nutné požadavky, aby správně fungovaly.



K dispozici je řada různých programů, které se liší obecně podle toho pod jakým operačním systémem pracují. Ty nejstarší byly napsány ještě pro MsDOS a z toho také vyplývají jejich omezené možnosti grafického zobrazení. Pro správnou funkci potřebují zpravidla převodník, který mění analogový nízkofrekvenční elektrický signál z výstupu reproduktoru či výstupu AUX u přijímače, na signál digitální, skládající se z pravoúhlých impulzů pouze s dvěma napěťovými úrovněmi, tedy logické 1 a logické 0.

Elektrické schéma zapojení je uvedeno na obrázku. Mechanické provedení ani elektrické zapojení není složité, součástek je  jen pár. Na univerzální zkušební destičce je hotové za půl hodiny. Kdo si netroufá, určitě mu pomůže fundovanější kolega z okolí nebo z inzerátu v Radio Revui. Výstup z reproduktoru se připojí na konektor SPK, konektor RS 232 (samička) na některý ze sériových portů PC (nezapomenut potom vybrat správný při volbě v Menu Options)! I přes tak jednoduché zapojení se hledalo řešení, aby ani to málo nebylo potřeba a to podle hesla "Technik má být ušlechtile líný".



Příchod operačního sytému Windows 95 a rozšíření zvukových karet v PC umožnilo přeměnu analogového signálu na digitální přímo a pohodlně v PC.  Moderní programy proto pracují již výhradně jen s přeměnou signálu pomocí zvukové karty v PC (pro znalce elektroniky, zesilovač v kartě se vlastně přebudí: pracuje potom v limitním režimu a na výstupu dostaneme téměř obdélníkový signál). Slovy filmových klasiků "Jak primitivní, ale jak účinné". 

 

Přestože by se mohlo z dosud popsaného někomu zdát, že programy pod DOSem a s převodníkem-modemem jsou již vyšlé z módy, existuje jedna výjimka. A tou je program RadioRaft. Doporučuji každému, kdo to myslí jen trochu vážně se zájmem o digitální provoz na radiových vlnách, aby začal s tímto programem a důkladně si jej "osahal". Pokud tak učiníte, dáte mi časem za pravdu. Přestože je tento program jeden z nejstarších, dosud jej funkčně žádný program (samozřejmě z hlediska našince, t.j. nemajetného amatéra) pracující pod Windows nepřekonal. Pracuje totiž automaticky (mimo CW, které se musí ručně přepnout) a umí zpracovat nejvyšší počet digitálních módů. Sám ho používám prakticky jako "etalon" pro porovnání každého nového programu, který mi přijde pod ruku. Ani semiprofesionální programy typu RadioCom (viz článek v minulém čísle) na něj v jednoduchosti a operativě už vůbec nemají.

 

Program RadioRaft, poslední verze 3.20, francouzkého autora Francoise Guilleta zpracuje přes 30 (slovy třicet) různých digitálních módů! Podle abecedy: ACARS-VHF, ARQ-E, ARQ-E3, ARQ-M2 (+si-fec),  ARQ-M4, ARQ-N, ARQ-6/90, ARQ-6/98, ASCII, AUTOSPEC, BAUDOT, CIS11, CW (Morse), DGPS, DUP-ARQ (Artrac), FEC-A (FEC-1000), GMDSS-DSC (1), HNG-FEC, PACKET (Ax25), PACTOR-I, POCSAG (2), POL-ARQ, RUM-FEC, SI-ARQ (Arq-s),  SITOR-A (Amtor-A), SITOR-B (Amtor-B), SPREAD,  SWED-ARQ, UOSAT Oscar-11 a další.




Systémové požadavky na PC: procesor 486 nebo Pentium, RAM 550 KB, 1MB místa na disku, VGA zobrazení, seriový port, MsDOS 3.3 nebo vyšší, tedy naprostá legrace. Automaticky rozezná přijímaný druh provozu, příslušný mód, shift, Baudy, polaritu impulzů, tedy parametry, které u ostatních programů musíme sami jinde zjistit a ručně nastavit. Program je v lite-verzi zdarma ke stažení na internetové adrese: www.theoffice.net/radioraft.free.fr. Je k němu velmi podrobný návod k instalaci a používání v agličtině, němčině, španělštině, jen ne,bohužel, v češtině. Upozorňuji jen, že je nutné (i na to je ale v návodu upozorněno) program spouštět z DOSu! Pokud se spustí z příkazového řádku ve Windows, dělá neplechu a není na něj spolehnutí. (Na obrázcích z příkladu je sice vidět, že byl RadioRft spuštěn z příkazového řádku, to ale jen pro demonstraci obrazovky k tomuto článku).

Pro první pokus o vyzkoušení programu v praxi, zvolíme nejlépe některou stálici digitálního provozu, jakou je například zpravodajství stanice německé meteo služby DWD Hamburg na VLF. Ta pracuje pod značkou DDH47, na kmitočtu 147,3 kHz, provozem F1B, s rychlostí 50 Bd, zdvihem +/- 42,5 Hz. Kdo nemá přijímač s tímto rozsahem (147,3 kHz je zrovna těsně pod začátkem DV), může si na vyzkoušení naladit stejný "program" na KV na kmitočtu 7646 kHz. Rovněž signál NAWTEX na 518 kHz z lodní "kuchyně" (viz obrázek), může sloužit jako referenční vzorek při zkoušení programu RadioRaft.

 

Pro seznámení s jednotlivými druhy provozu v akustické formě navštivte na internetu adresu: http://people.wiesbaden.netsurf.de/~signals/table/psk.html#hfdl nebo http://rover.visteprivat.de/~signals. Pak už bude pro vás jistě hračkou používat RadioRaft, a další programy, o kterých bude jednotlivě podrobněji pojednáno na pokračování v Radio Revui a rozmnožit tak řady příznivců rubriky Služby.

 

Na závěr malé doporučení, všem vážným zájemcům o digimódy lze vřele doporučuji přečíst si něco z teorie o přenosu signálů digitálním způsobem, protože tento článek nemůže, pro nedostatek místa,  o těchto aspektech pojednávat.

 

© Petr Janásek, 2000

 

 

QTH
 
QTH
 
Long : 15.2178 E (15° 13' 4'' E)
Lat : 50.3751 N (50° 22' 30'' N)

QTH locator : JO70OJ
 
This website was created for free with Own-Free-Website.com. Would you also like to have your own website?
Sign up for free